Příznivci webových strategií se mohou zaradovat, na internetu se konečně objevila kvalitní hra od českých tvůrců, které může směle konkurovat záplavě zahraničních her a v ledasčems je i předčí. Pán Hradu je budovatelská strategie, ve které si hráč trénuje bandu vojáků v čele s hrdinou, staví si hrad, a bojuje proti skřetům i jiným hráčům.
Pár slov o vzniku hry
Čeští vývojáři vedení Zdeňkem Pletkou (provozuje už webovku DarkElf.cz) po dvou letech vývoje vypustili bezplatnou webovou strategii Pán hradu. Vkládají do ní velké naděje. „Hra se opravdu povedla a věříme, že je lepší než ty na Facebooku. Chtěli jsme dokázat, že češi dokáží udělat stejně dobrou onlajnovku, jako jsou ty německé, které patří u nás k nejhranějším. Dokonalá grafika, profesionální ozvučení, a vysoká hratelnost“ upřesnil hlavní přednosti svého dítka Zdeněk Pletka.
A dále dodává: „Snažili jsme se, aby se hra snadno ovládala, aby hráč měl dojem, že hraje plnohodnotnou PC hru a ne hru v prohlížeči.“
Princip hry
Herní princip není složitý, každou minutu dostává hráč od systému suroviny a peníze. Za ty si kupuje stavby, domy, opevňuje hrad a najímá vojáky. Čím více má hrad obyvatel a staveb, tím větší má příjmy zlata a surovin, a tím více si může dovolit utrácet.
Cílem celého snažení je postavit poslední level hradu - Zlatý hrad. To není snadné, protože o to samé se snaží tisíce dalších hráčů. Aby měl hráč větší šanci, je výhodné vstoupit do jednoho z mnoha klanů, nebo si může založit svůj vlastní a šéfovat a rozdávat úkoly řadovým členům.
Veškerý děj se odehrává na mapě, okem boha můžete vidět stavění budov, cest, zdí, krvavé megabitvy desítek vojáků naráz, a po bitvě desítky mrtvolek nebohých vojáků, kterým nepřálo v bitvě štěstí.
Jednotky se ovládají pomocí čtyřech směrových šipek, klikáním na ně se hrdina pohne o jedno políčko daným směrem. Když narazí na skřeta, zobrazí se ikona boje. Vlastní boj trvá i několik hodin, válečníci do sebe vzájemně sekají meči, a postupně jim klesá ukazatel zdraví. Vítězná jednotka získá vyšší hodnost a o trošku povyroste. Je zábavné sledovat, když se váš vytrénovaný hrdina potká s hrdinou-zelenáčem, protože ten váš je o dvě hlavy větší, a i výsledek boje je předem každému jasný...
Hra je dobře ozvučena, což je v prohlížečových hrách velice vyjímečné. Naprostá většina „webovek“ je zcela bez zvuku. Každého pařana jistě potěší, když po kliknutí na hrdinu se ozve hrdý hlas: „Ano Můj Pane? Jdem na skřety?“ či při kliknutí na skřeta se ozve šišlavě „Lidičkýýý? Týýý smrdět!“. Ke svému hráči se chovají vojáci uctivě, ale když kliknete na cizí, začnou vám nadávat a jsou naštavní že je rušíte. Často se přistihnete, že opakovaně kurzorem myši „dráždíte“ nebohého vojáka, aby začal víc nadávat a řekl nějakou vtipnou hlášku.
Příběh hry
A jaký je příběh? Po smrti otce se hráč ujímá rozpadlého hradu v maličkém království. Ten je často napadán houfy skřetů žijících v horách na východě. Cestou na hrad je ale družina přepadena a hráčova věrného zbrojnoše zajmou skřeti. Naštěstí je zde hrdina, který se vydá zbrojnoše zachránit.
Další nesnáze na sebe nenechají dlouho čekat. Pokladnice je prázdná, poddaní jsou hladoví a nemají kde bydlet. Hráč musí postavit domy, pole a kasárny. Poté začne pravý boj, hráč začne verbovat vojáky a vrhne se do boje se skřety. Časem přijde ještě další herní element, hráč se totiž může vydat s hrdinou do dálek za dobrodružstvím, kde se s ostatními hráči utká o poklady a mocné artefakty.
Hru vám mohu vřele doporučit. Jen upozorňuji, že pro dobré výsledky ve hře je třeba se alespoň jednou denně připojit a zkontrolovat dění na mapě, vlasní hraní je pak otázkou jen pár minut. Na druhou stranu nemusíte mít strach, že vám skřeti přes neodehraný víkend vyplení celé království, protože autoři do hry přidali jednu vychytávku – po pěti hodinách od vašeho odhlášení ze hry všichni skřeti usínají jako šípková růženka a k životu je probudí až vaše další přihlášení. Takže po pár dnech naleznete vaše vypiplávané královstvíčko ve stejném stavu jako bylo posledně. A to je dobře.
Registrace je na webových stránkách www.panhradu.cz a nezapomeňte si pustit zvuk!
Žádné komentáře:
Okomentovat